Jak to vlastně všechno začalo...

... aneb co tomu předcházelo?

Příběh prvý: ARO M461

Vždycky jsem si přál mít "gazíka" - tedy GAZ-69. Tedy vlastně ne vždycky, ale od té doby, co jsem tak nějak přičichnul k veteránům. Ale nějak žádný nebyl (alespoň ne za rozumnou cenu). A potom jsem narazil na ARO M461, což se "šedesátdevítce" hodně podobá. A tak jsem ho koupil. Za 5.000,- Kč. Bohužel i stav tomu odpovídal... To bylo někdy v roce 2002 - už ani přesně nevím. Pak ARO nějakou dobu stálo a beznadějně čekalo na renovaci. V roce 2004 jsem ale narazil na opravdového GAZíka! A to byl pro tohle ARO M461 začátek konce...

Nakonec jsem ho za oněch 5.000,- Kč prodal na náhradní díly. Naštěstí použitelné díly byly nebo budou zužitkovány a většinou v dosti žalostném stavu plechařina skončila ve šrotu...

Budiž mu země lehká... :-)

A asi jediné dvě dochované fotky

Šťastný osud motoru (leden 2019)

Příběh druhý: GAZ-69 ze Zdíkova

Zdíkov je jihočeská obec nedaleko Vimperka. To jsem zjistil až když jsem si tam měl jet pro GAZíka. "Šedesátdevítku" jsem dlouho chtěl, tak jsem moc neváhal, i když auto bylo dost potlučené (ale zrezlé až tak nebylo). Motor běžel, i když do tahu se mu moc nechtělo (ale je to originál "spoďák"). Cena byla přijatelná, tak jsme ho dovezli do muzea v Rokycanech. Rekonstrukce začala rozebíráním. A ne zrovna moc usilovně probíhá do dnes...

Koupě vozidla (květen 2004)

Tím ale příběh nekončí. Zdíkovský GAZík si nakonec opraví můj syn a já jsem si koupil další vozidlo v pokročilé renovaci...

Příběh třetí: GAZ-69 z Kutné Hory

Koncem srpna 2019 se mi ozval kamarád z Kutné Hory, že bude prodávat GAZ-69. Dokonce dva - jeden po starší renovaci a druhý v probíhající renovaci. Začal jsem o tom přemýšlet. Ale co se dvěma GAZy? Kam je dát? Nakonec jednoho prodal a nabídl mi toho v probíhající renovaci. Tím se situace značně zjednodušila a tak jsme se domluvili. Navíc ke GAZíku byla spousta náhradních dílů, takže něco zbude i na Zdíkovský GAZík.